O PETŘE A SÍLE OSVOBOZENÍ.

Ve své praxi jsem už slyšel mnoho různých příběhů. Dnes se s Vámi chci podělit o příběh mé klientky, budu jí říkat Petra. Petra za mnou přišla s několika životními nesnázemi. Už delší dobu byla sama bez partnera a v minulosti si vždy vybírala muže, který byl v jejích očích slabší a méně dominantní. V prvních měsících jí imponovalo, že je “pánem” vztahu, nicméně poté si uvědomovala, že i ona potřebuje oporu, péči a něhu. Další problém spatřovala ve své neustále touze každému poradit, za každého zařizovat jeho záležitosti. Této potřeby – přimět druhého ke změně (v jejích očích zlepšení jeho stavu) i za cenu narušení vztahu – se nemohla zbavit.

Svěřila se, že vůbec nebylo snadné vyhledat někoho, s kým se mohla podělit o své trable a dokonce otevřít věci, které jí trápí. Celý život žila v opačné roli. S Petrou jsme se bavili o jejích předešlých vztazích a proč se jí nedaří naplnit její vize o ideálním vztahu. Postupně mluvila více a více o tom, jaké to bylo, když byla mladší. Její pozornost se přesouvala ke kořenům problémů. Ještě před nástupem na pvní stupeň základní školy, měl vztah jejích rodičů vážné šrámy. Táta se doma moc nezdržoval a volné chvíle trávil na střelnici. Byl to pro něj jediný relax, kde mohl “vypnout”. Problémy doma řešil útěkem. Máma tedy byla na mnoho povinností sama – na péči o Petru a jejího čerstvě narozeného brášku, na udržování domácnosti v chodu a nemohla si dovolit odpočívat a nebo si říci o pomoc – ostatně nebylo komu. Petra si tedy tvořila obrázek o tom, jak vypadá rodina a to co viděla, vnímala jako normální, i přesto, že nebyla spokojená. Naučila se v tomto prostředí dokonale žít a fungovat. Její mozek přijmul premisu, že takto budou vypadat i další společenství, do kterých Petra vstoupí a začal se na takovou budoucnost připravovat. Na budoucnost, kde by měla být vždy silná, připravená a zralá se schopností pomoci a zabezpečit.

Stejně dobře jako svou nespokojenost, viděla nespokojenost mámy, která byla vyčerpaná a podrážděná a neměla čas se jí dostatečně věnovat. Začala tedy mámě pomáhat, snažila se jí býti oporou, byla připravená pomoci s každou maličkostí. Doslova musela předčasně vyzrát a stát se silnou a do jisté míry i tvrdou osobností, aby mohla dobře plnit svou roli – být blízkému vždy k dispozici, upozadit své potřeby a touhy na úkor blízkého a když druhý nezná řešení, neustále se ho snažit motivovat a popostrkovat k cíli. Tátu už odmalička vnímala jako slabý článek v rodině, který chod domácnosti zatěžuje, vnímala ho jako člověka, o kterého je potřeba se neustále starat – vařit, prát, žehlit a živit. V prostředí své rodiny musela Petra potlačit touhy dítěte hrát si a bezstarostně si užívat přítomnosti. Musela přemýšlet o budoucnosti, musela nést břemeno mámy, musela plnit očekávání druhých lidí, musela se stát dospělou bytostí v dětském těle a do mozku se jí začaly zapisovat vzorce chování, že tak vypadá a bude vypadat život i v budoucnosti.

Každé dítě se umí perfektně vcítit se do svých rodiců, umí přečíst jejich tužby a snaží se je poté naplnit za každou cenu. Jelikož máma Petry podvědomě toužila po partnerovi, který bude silný, sebevědomý, pomáhající, rychlý v překonávání problémů, samostatný a především bude pečovat a starat se, Petra se takovým člověkem stala. Svou novou roli jako dítě plnila výborně, dávala smysl jejímu životu. Bohužel v ní setrvávala až do přítomnosti. Byla jako ryba ve vodě ve vztahu, kde ona musí být ta silná, kde jen ona do vztahu investuje energii, kterou druhý neopětuje. Automaticky a nevědomky vyhledávala muže i vztah, kde může uplatnit svou roli pečovatelky i s vědomím, že jí zde čeká trápení. Přesně kopírovala to, co zažívala dříve a podvědomá touha byla silnější než její vědomé přání.

Petra si uvědomila, proč se jí nedaří naplnit své tužby v dospělosti, odhalila příčiny svého chování, které do té doby plně nechápala. Po pojmenování trápení jsme se mohli soustředit na jeho nápravu. Postupně jsme nacházeli negativní emoční vzorce chování, které jí blokovaly v dosahování jejích přání a které řídily její chování a smýšlení nejen o vztazích a mužích. Petra v sobě objevovala svou podstatu, která jen neměla příležitost se projevit a rozvíjet se. Proces objevování své ženské energie si Petra doslova užívala a přes první nejisté krůčky se dokázala zbavit role pečovatelky a neustálého vůdce. Odhodila těžké břemeno mesiáše a generála v jedné osobě a její realita se hluboce proměnila. Do svého života vpustila hravost, lehkost, ve vztazích se uměla otevřít a nechat o sebe pečovat. Z člověka, který byl vždy připraven pro druhé se vrátila sama k sobě a tak mohla budovat své vlastní štěstí a naplňovat vlastní bytí.

 

Autor článku: Aleš Vavřinec

Komentáře